![]() Jan Baptista Vávra |
||
![]() synovec |
![]() syn |
![]() synovec |
![]() syn |
![]() dcera |
![]() syn |
![]() syn |
Výuční list získal u houslaře Josefa Čermáka v Kutné Hoře. Pracoval v Praze na
Smíchově. Na světové výstavě v Paříži získal zlatou medaili za kvartet. Vyučil
svého syna Alfonse F. Vávru (1901).
Syn a žák J. B. Vávry (1870). V roce 1920 začal samostatně pracovat v Banské
Bystrici pod firmou svého otce. Tam s ním pracovali jeho dva bratranci Josef
Vávra (1912) a Karel Vávra (1903), který se tam i vyučil. Od roku 1925
působil v Praze. Vyučil svou dceru Ludmilu Vávrovou–Bouchalovou (1931)
a svého syna A. F. Vávru (1936).
Houslařem se vyučil se svým bratrancem A. F. Vávrou v Banské Bystrici.
Do roku 1932 pracoval u A. F. Vávry (1901) a v roce 1932 si zařídil vlastní
atelier v Praze na Vinohradech v Korunní ulici. V roce 1950 se přestěhoval
do Bělehradské ulice a nastoupil k němu do učení jeho syn Karel Vávra (1935)
a Karel Šámal (1933–1992). Byl zakládajícím členem Kruhu umělců houslařů
a členem výboru. Získal čestná uznání za práci a tón v Haagu 1949,
v Praze 1954 a v Poznani 1962. Byl členem mezinárodní poroty houslařů
v Liege (Belgie) a v Poznani. Postavil nástroje pro Jana Kubelíka,
Vášu Příhodu a Josefa Suka.
Vyučil se u svého strýce J. B. Vávry (1870). Pracoval se svým bratrancem
A. F. Vávrou (1901) až do roku 1945 v Praze. V roce 1945 se přestěhoval
do Lubů u Chebu, kde stavěl samostatně mistrovské nástroje. Až do roku 1969
působil v závodě Cremona, jako mistr odborného výcviku. Byl zakládajícím
členem Kruhu umělců houslařů. V roce 1954 v Praze získal první cenu
za violu, v Poznani v roce 1957 první cenu za housle a v roce 1960 v Liege
zlatou medaili. Byl členem Kruhu umělců houslařů.
Vyučena u svého otce A. F. Vávry (1901). U něho pracovala až do jeho smrti
(1957). Věnovala se stavbě mistrovských nástrojů i restaurátorské činnosti.
Po dobu svého působení v oboru byla členem Kruhu umělců houslařů.
Vyučil se u svého otce A. F. Vávry (1901). Se svou sestrou u něho pracoval
až do jeho smrti. Stavěl mistrovské nástroje a věnoval se i restaurátorské
činnosti. V roce 1968 emigroval do USA kde působí jako houslař dodnes.
V roce 1950 vstoupil do učení ke svému otci Karlu Vávrovi (1903) na
Bělehradské ulici v Praze. Spolupracoval se svým otcem až do jeho smrti
(1973). V roce 1967 se přestěhovali do Lublaňské ulice. Staví mistrovské
nástroje, věnuje se restaurování, spolupracuje s Českým muzeem hudby a je
expertem státní sbírky hudebních nástrojů. Vyučil svého syna Tomáše Vávru
(1966), Jana Sokola (1964) a Vladimíra Váňu (1953–2001). V roce 1967
získal v Poznani dva diplomy a na mezinárodní houslařské soutěži první
cenu a zlatou medaili za tón od italských houslařů. Je členem Kruhu umělců
houslařů od jeho založení a nyní od roku 1989 jeho předsedou.
V roce 1980 vstoupil do učení ke svému otci Karlu Vávrovi (1935) a v roce 1983
získal výuční list. Od té doby pracuje se svým otcem v Lublaňské ulici. Staví
mistrovské nástroje ze dřeva svého dědečka Karla Vávry (1903), které on
zakoupil v 30. letech minulého století. Provádí též restaurátorskou činnost
smyčcových nástrojů a smyčců. V roce 1991 byl na roční stáži ve Švédsku
u Vladimíra Váni. Je členem Kruhu umělců houslařů.
Copyright © 2004 Houslařský atelier Vávra | Webdesign: webproject.cz