Houslařský atelier Vávra

Naše historie

	Jan Baptista Vávra 1870–1937

synovec Karel Vávra 1903–1973	syn Alfons F. Vávra 1901–1957	synovec Josef Vávra 1912–1998

syn Karel Vávra 1935	dcera Ludmila Vávrová Bouchalová 1931	syn Alfons F. Vávra 1936

syn Tomáš Vávra 1966

Jan Baptista Vávra (1870–1937)

Výuční list získal u houslaře Josefa Čermáka v Kutné Hoře. Pracoval v Praze na Smíchově. Na světové výstavě v Paříži získal zlatou medaili za kvartet. Vyučil svého syna Alfonse F. Vávru (1901).

Alfons František Vávra (1901–1957)

Syn a žák J. B. Vávry (1870). V roce 1920 začal samostatně pracovat v Banské Bystrici pod firmou svého otce. Tam s ním pracovali jeho dva bratranci Josef Vávra (1912) a Karel Vávra (1903), který se tam i vyučil. Od roku 1925 působil v Praze. Vyučil svou dceru Ludmilu Vávrovou–Bouchalovou (1931) a svého syna A. F. Vávru (1936).

Karel Vávra (1903–1973)

Houslařem se vyučil se svým bratrancem A. F. Vávrou v Banské Bystrici. Do roku 1932 pracoval u A. F. Vávry (1901) a v roce 1932 si zařídil vlastní atelier v Praze na Vinohradech v Korunní ulici. V roce 1950 se přestěhoval do Bělehradské ulice a nastoupil k němu do učení jeho syn Karel Vávra (1935) a Karel Šámal (1933–1992). Byl zakládajícím členem Kruhu umělců houslařů a členem výboru. Získal čestná uznání za práci a tón v Haagu 1949, v Praze 1954 a v Poznani 1962. Byl členem mezinárodní poroty houslařů v Liege (Belgie) a v Poznani. Postavil nástroje pro Jana Kubelíka, Vášu Příhodu a Josefa Suka.

Josef Vávra (1912–1998)

Vyučil se u svého strýce J. B. Vávry (1870). Pracoval se svým bratrancem A. F. Vávrou (1901) až do roku 1945 v Praze. V roce 1945 se přestěhoval do Lubů u Chebu, kde stavěl samostatně mistrovské nástroje. Až do roku 1969 působil v závodě Cremona, jako mistr odborného výcviku. Byl zakládajícím členem Kruhu umělců houslařů. V roce 1954 v Praze získal první cenu za violu, v Poznani v roce 1957 první cenu za housle a v roce 1960 v Liege zlatou medaili. Byl členem Kruhu umělců houslařů.

Ludmila Vávrová–Bouchalová (1931)

Vyučena u svého otce A. F. Vávry (1901). U něho pracovala až do jeho smrti (1957). Věnovala se stavbě mistrovských nástrojů i restaurátorské činnosti. Po dobu svého působení v oboru byla členem Kruhu umělců houslařů.

Alfons František Vávra (1936)

Vyučil se u svého otce A. F. Vávry (1901). Se svou sestrou u něho pracoval až do jeho smrti. Stavěl mistrovské nástroje a věnoval se i restaurátorské činnosti. V roce 1968 emigroval do USA kde působí jako houslař dodnes.

Karel Vávra (1935)

V roce 1950 vstoupil do učení ke svému otci Karlu Vávrovi (1903) na Bělehradské ulici v Praze. Spolupracoval se svým otcem až do jeho smrti (1973). V roce 1967 se přestěhovali do Lublaňské ulice. Staví mistrovské nástroje, věnuje se restaurování, spolupracuje s Českým muzeem hudby a je expertem státní sbírky hudebních nástrojů. Vyučil svého syna Tomáše Vávru (1966), Jana Sokola (1964) a Vladimíra Váňu (1953–2001). V roce 1967 získal v Poznani dva diplomy a na mezinárodní houslařské soutěži první cenu a zlatou medaili za tón od italských houslařů. Je členem Kruhu umělců houslařů od jeho založení a nyní od roku 1989 jeho předsedou.

Tomáš Vávra (1966)

V roce 1980 vstoupil do učení ke svému otci Karlu Vávrovi (1935) a v roce 1983 získal výuční list. Od té doby pracuje se svým otcem v Lublaňské ulici. Staví mistrovské nástroje ze dřeva svého dědečka Karla Vávry (1903), které on zakoupil v 30. letech minulého století. Provádí též restaurátorskou činnost smyčcových nástrojů a smyčců. V roce 1991 byl na roční stáži ve Švédsku u Vladimíra Váni. Je členem Kruhu umělců houslařů.